No compromise - Ta nová...

Spěšný vlak do Bradavic uháněl svou obvyklou rychlostí, studenti se už usadili do kupé po skupinkách, ale Harry Potter a jeho přátelé a budoucí studenti šestého ročníku ještě nenašli prázdné kupé. Ron a Hermiona se odebrali do toho pro prefekty a jemu a Giny nezbývalo než hledat.

Skoro až na konci objevili za zavřenými prosklenými dveřmi pouze jednu osobu. Dívku. Měla na sobě bílou mikinu s kapucí a velkou kapsou na břiše, ve které měla nejspíš mp3 přehrávač, protože z ní vedli sluchátka , která měla v uších. Rošťácky roztřepané hnědé vlasy jí spadaly na ramena a rozcuchaná ofina jí doplňovala ten roštácký look. Světle modré rifle jí spadaly na boky a byli dost dlouhé široké a vytahané, přesto vypadali dobře. Z dlouhých nohavic jí vykukovaly bílé boty se třemi zelenými pruhy a kulatou špičkou, které měla položené na protější sedačce. Ruce měla položené za hlavou a oči zavřené.

Harry usoudil podle oblečení a přehrávače, že bude z mudlovské rodiny. Jak šeredně se mýlil.

Otevřel dveře a trochu hlasitěji, než měl původně v plánu, se zeptal.

"Je tu volno?" chvíli se nic nedělo a neznámá se ani nehla. Ale když chtěl Harry promluvit znovu, její předtím půvabná ústa se vytvarovala v arogantní úšklebek.

"Vidíš tu snad někoho kromě mě?" řekla hlasem, jaký od ní rozhodně nečekali.

"Ne." Odvětil prostě.

"No tak nevejrej a sedni si." Prohodila lhostejně s očima pořád zavřenýma.

Harry a Giny se poněkud zaraženě posadili a sledovali tu novou s trochu vyděšeným výrazem. Zase nastala chvíle ticha, když se Giny odvážila promluvit.

"Já jsem Giny, jsi tu nová?" dívka otevřela oči a líně vyndala sluchátka z uší. Měla modro-šedé oči a v nich se zračila jistá nadřazenost a povýšenost. Pak pozvedla obočí a naklonila hlavu na stranu.

"Jestli mě něco dokáže naštvat kotě, pak je to přesně tohle. Ta ochota. Nesnaž se jo? Mě absolutně nezajímá, jak se jmenuješ, ostatně mi to je naprosto jasný. Vlasy jak v jednom ohni a hábit, jak kdyby se válel tejden v chlívě. Weasleyová? A ty seš ten svatoušek, co neustále zachraňuje svět. Nejsem tak blbá jak vypadám." Přezdívka kotě byla v této chvíli docela na místě, protože tak Giny proti ní opravdu vypadala.

Teď už jí ovšem nehořely jen vlasy, ale i tváře a Harry nebyl schopný mluvit. Přišla mu jako Snape a Malfoyem dohromady, akorát v mnohem hezčím podání.

"Abych vás ušetřila dalších dotěrných otázek, které tak miluju….Jsem Dylan Coolmanová. Přestoupila jsem z kouzelnický školy v Americe. Mojí matku zabili smrtijedi a otec je Angličan, takže teď bydlím u něj." Dokončila a začala něco mačkat na přehrávači.

"To mě mrzí, co se stalo tvé mamce." Řekla Giny, ale už ani nevěděla, jestli to vůbec myslí vážně.

"Ale kotě, nenamáhej se, vím, že tě to nemrzí." Zašklebila se.

"Byla to obyčejná mudlovská šmejdka." Dořekla a Harry se zatvářil ohromeně.

"Byla to tvoje matka proboha. Co záleží na tom, jestli to nebyla z čistokrevný rodiny? Dala ti život!" vyhrkl. Dylan jen otočila oči v sloup a zakroutila hlavou.

"Víš Pottere, ty si matku nepoznal, s mudlovskejma šmejdama není k vydržení, to mi věř."

"Mojí mámu si do huby neber!"stoupnul si a vytáhl hůlku. Dylan se jen rozesmála a dala si sluchátka do uší.

"Dej si pohov Pottere, byla jsem nejlepší na škole…v obraně jsem několikrát dostala učitele na ošetřovnu. Nechtěla bych ti ublížit. Alespoň prozatím ne. Nemůžeš za to, že jsi najivní." Znovu dala ruce za hlavu a nohy hodila zpět na sedačku.

Harry s Giny byli tak zaskočeni, že nepromluvili ani slovo, dokud nedorazili k nim do kupé Ron a Hermiona. Příchozí se okamžitě zaměřili na nový objekt a Ron v domění, že Dylan spí, na ni ukázal prstem a tázavě se podíval na Harryho. Ten na něj pohlédl tak otráveně, že se radši dál neprojevoval a sedl si vedle Giny. Hermiona se posadila vedle Dylan a měřila si ji pohledem.

"Přijde ti na mě něco zajímavého?" otočila se na ni tázavě, jakoby cítila její pohled.

"Ne, jen, že jsem tě tu ještě neviděla. Já jsem Hermiona." Podávala jí ruku a ostatní jen napjatě přihlíželi. Dylaniny ruce se však ani nepohnuli.

"Hermiona? Proč mi tvoje jméno připomíná slovo "hemeroid" ?" zašklebila se ošklivě.

"Jestli náhodou nevíš co to je, tak ti to velice ráda vysvětlím." Podívala se na ní pobaveně a pokračovala.

"Soudě podle tvého výrazu to jistě víš, seš z mudlovský rodiny?" Hermiona jen znechuceně kývla a Dylan pokračovala.

"Páni a ještě k tomu šmejdka. Tak tomu se říká úroveň." Dokončila a tvářila se jako o vánocích. Zato Ron se postavil na nohy, jako předtím Harry.

"To už trochu přeháníš ne?" Dylan si zastrčila sluchátka do kapsy a postavila se na nohy, byla přibližně o hlavu menší než Ron, ale to ji zjevně nerozhodilo.

"Páni, vy jste tady všichni tak obětavý." Zasmála se a pomalu vytáhla hůlku. Chvíli sledovala Ronův nejistý výraz, pak pohlédla na vyděšený pohled Giny a musela se opět pobaveně zasmát.

"Bojíš se Weasleyová? Neboj kotě, jen si podám kufr." Dořekla a beze slova mávla hůlkou, načež se její kufr ladně snesl na zem a po druhém mávnutí se zmenšil tak, že si ho mohla strčit do kapsy k přehrávači.

"Vážně nechápu, proč se s těma kuframa všichni tak taháte, když je to tak snadný. Mějte se…." Odkráčela a zavřela za sebou dveře.

"Kdo to sakra byl?" otočil se na Harryho Ron a posadil se.

"Dylan Coolmanová, milá holka co?" prohodil ironicky.

"Pane bože, ta holka je příšerná! Tenhle rok nám zjevně nebude zpestřovat dny jen Malfoy." Řekla pořád ještě zaražená Hermiona. Giny jen mlčky seděla a vypadalo to, že nálada v tomhle kupé klesla velice hluboko pod bod mrazu.

Když se studenti usadili ve velké síni, všimli si nebelvírští, že Dylan je jaksi nepřítomna.

"Přece jí musí zařadit." Ozvala se Hermiona a ostatní uznali, že má nejspíš pravdu a poklidně sledovali zařazování. Dylan ale mezi prvákama nestála.

Když posledního studenta poslal moudrý klobouk do Havraspáru, Brumbál vstal a začal mluvit.

"Milí studenti, dnes ještě zařazování nekončí. Tento rok přivítáme v Bradavicích studentku, která díky tragédii musela opustit školu v Americe, a protože se přestěhovala k nám do Anglie, rozhodla se studovat právě u nás. Byl bych velice rád , kdybyste ji přijali mezi sebe jak se patří. Přivítejme tedy u nás Dylan Coolmanovou, která nastoupí do šestého ročníku."

Ze dveří do velké síně přicházela Dylan s lhostejným výrazem. Přišla si jak výstavní kousek, protože si byla velice dobře vědoma všech pohledů opačného pohlaví, na které už ovšem byla zvyklá, takže jí to nijak nevzrušovalo. Nechápala, co si to Brumbál vymyslel, aby šla samostatně… Došla až ke stoličce a posadila se na ni. Jediná nebyla v hábitu, ale v těch věcech, ve kterých byla ve vlaku.

McGonagalová jí položila na hlavu klobouk a Dylan zaslechla v hlavě tichý hlásek.

"Ale ale, myslím, že tady je to jasné…ZMIJOZEL!" profesorka sundala klobouk Dylan z hlavy a ta se odebrala k jásajícímu stolu. Kde se posadila vedle blonďáka, který jí celou dobu zaujatě pozoroval.

"Aby ti nevypadly oči." Zašklebila se.

"Já sem Draco Malfoy." Podával jí ruku. Dylan si ho chvíli prohlížela pak nadzvedla pravé obočí a podala mu ruku zpět.

"Draco? Zajímavý…"

"To ti teda děkuju..." odpověděl ironicky a pustil se do jídla.

Na talířích už se totiž objevilo jídlo. Dylan se toho však ani nedotkla a jen se napila dýňové šťávy.

"Ty nebudeš jíst?" otočil se na ni Malfoy.

"Páni, já netušila, jak jsou všichni Angličani starostlivý." Řekla arogantně a znovu se napila.

"Co tím myslíš?" otočil se na ni nechápavě.

"No nejdřív Potter, pak Weasleyová, pak tak šmejdka, co se jmenuje podobně jako hemeroid…" dál už nemluvila, jelikož si Malfoy poprskal šťávou hábit.

"To bylo fakt dobrý…" řekl ještě.

"A to si měl vidět, jak se tvářila, když jsem jí to řekla." Zatvářila se zasněně, jak si vzpomněla na její výraz.

"Myslím, že si budeme rozumět." Prohlásil Malfoy a otřepával šťávu z hábitu. Dylan vytáhla z kapsy hůlku a jedním mávnutím mokrý flek odstranila.

"Dík, ty umíš neverbální kouzla? Ty se budeme učit až letos." Divil se.

"Vidíš ne?" zakroutila hlavou a chystala se zvedat.

"Počkej, vždyť nemáš páru, kam máš jít…" zastavil ji Malfoy.

"Ale nestarej se Draco, však já si to najdu, mám svoje tajný zbraně."řekla pobaveně.

"Měla by ses převléct do hábitu." Křikl za ní ještě.

"Říkám nestarej se…." Zašeptala a odešla ze síně.

Když Malfoy vešel do Zmijozelské společenské místnosti, chystal se uvelebit se na svůj oblíbený gauč ze zelené kůže, kde vždycky odpočíval, ale když ho obešel naskytl se mu pohled na Dylan, která na sobě měla školní překládanou sukni, pruhované podkolenky zeleno-šedé barvy, bílou košili, kterou měla rozepnutou víc, než bylo zdrávo, takže jí odhalovala plný dekolt a na nohách svoje tenisky. Ležela na zádech, ruce za hlavou, v uších sluchátka a teď tázavě hleděla na zaraženého blonďáka.

"Přestaň mi laskavě zírat do výstřihu." Pronesla a zavřela oči. Malfoy nadzvedl její nohy, posadil se a položil si je na klín.

"Troufáš si Malfoyi." Řekla neutrálně se zavřenýma očima. Malfoy jakoby neslyšel.

"Prošvihla si Brumbálův proslov." Řekl a dal si taky ruce za hlavu.

"Fakt? Tak to mě strašlivě mrzí. Určitě řikal, že nesmíme do toho pěknýho lesa u hradu co?" ušklíbla se.

"Jak tohle děláš?" zakroutil hlavou.

"Jednoduše, měli jsme u školy podobnej les. Ale nemuseli jsme nosit žádný pošahaný uniformy jako tady…ale ty šílený černý sandály na mě nikdo nedostane." Pohodila hlavou ke krbu, kde dohoříval kus něčeho černého.

"Víš, že ležíš na mojí oblíbený pohovce?" pohlédla na něj.

"Teď už jo." Prohlásila prostě.

"Vadí ti to hodně?" zeptala se. Blonďák opět zabloudil pohledem Dylan do výstřihu, pak přejel na nohy a uchechtl se.

"Ne. Jen ti to oznamuju. Co to máš?" kývl hlavou na přehrávač. Dylan se posadila a strčila mu jedno sluchátko do ucha. Na jeho tváři se zračilo překvapení.

"Hustý." Zašeptal.

"Mno jo, mudlové jsou hnusný, ubohý, upjatý a nechutný, ale maj dobrý vynálezy. A módu." Pohodila hlavou směrem k teniskám.

"Ale to je tak všechno…" dokončila a zase si lehla.

"Už si měla tu čest s Potterem?" optal se ironicky a Dylan se zasmála a vyndala si sluchátko z ucha.

"Národní hrdina…heh…v Americe se o něm mluvilo jak o spasiteli, ale tady, tady je to ještě mnohem horší. Přitáhl do kupé, kde sem seděla, s tou Weasleyovic nádherou…" odpověděla monotónně.

"Fakt? Pokecali jste si?" zeptal se s nádechem ironie v hlase.

"Mno jo, zkoušel mě i uřknout." Začala se smát, pak sundala nohy z jeho klína, vyndala mu sluchátko z uší a postavila se.

"Tak pěkný sny…Ať se ti zdá třeba, že vyhubili všechny šmejdy jménem Hemeroid." Ukončila a odkráčela směrem k dívčím ložnicím. Malfoy za ní jen fascinovaně zíral a nakonec zívnul a odebral se taky spát.

|| 2. Kapitola

Ach ty lektvary, ach ten Severus...Ta nová...